Téma paměti je jedním z ústředních témat literatury. Literatura jako fixovaný, interpretaci nabídnutý a vydaný text na paměti vlastně stojí. Není pro ni jen tématem, ale je i jejím médiem, způsobem uchopování skutečnosti, jejího evokování. Jako tradovaná je pak literatura na paměti i existenčně závislá. Aby umělecké literární dílo mohlo dále působit, musí být přítomno v paměti kulturní, čtenářské.[1]
Modernistické zkoumání paměti
Odkázanost na paměť bývá více tematizována a problematizována v dobách, kdy se literatura snaží vystoupit ze stínu minulosti, rozejít se s ní, začít nově, tedy v každém modernistickém hnutí či avantgardě. Opačně je pak paměť v literatuře a paměť literatury akcentována v pokusech o návrat k osvědčeným formám, tedy v každém obratu ke „klasice“, zejména formální, protože forma, žánr je zvláštním způsobem paměti literatury.