Co máme vlastně na mysli, když říkáme „naděje“? Co je to „naděje“? Kdo zde doufá a v co doufají ti, kteří doufají? Předně je jasné jedno: naděje má co dělat s budoucností. Znamená, že člověk od budoucnosti očekává radost, štěstí, které ještě nemá. Do té míry spočívá naděje na časovosti, jež zahrnuje to, že člověk nikdy neobsáhne zcela svou bytnost. Je sám sebou jen v neustálém napětí od minulosti přes přítomnost až po budoucnost. Avšak naděje, které souvisejí s časovostí, mohou být samozřejmě velmi odlišné kvality. Dítě může doufat v to, že příští den bude dnem školních prázdnin, v dobré vysvědčení a příjemné důsledky, které jsou s tím spojeny. Může doufat v to, že dostane kousek koláče, nebo v pěkný výlet; mnoho podobných nadějí tvaruje celý náš život a propůjčuje mu různé barvy. Všechny tyto naděje však nejsou tou nadějí, o niž v podstatě jde. Co je tím tedy míněno?
Editorial ― 3